Máme za sebou nejnáročnější utkání podzimu. Zatím jsme nepotkali tak houževnatého a agresivního soupeře hrajícím s takovým nasazením po celé utkání. Klobouk dolů před Meteorem v těchto parametrech. Zápas skončil remízou, což nás bolelo mnohem více než domácí. Druhý bod za vítězství v pokutových kopech je malinkatou náplastí. Trenéři domácích nebudou se mnou vůbec souhlasit, ale za mě jsme třem bodům byli blíž. A to nejen proto, že soupeř vyrovnal po naší fatální chybě již ve třetí minutě nastavení (škoda že sudí oznámil dvouminutové nastavení, ostatní rozhodčí zatím pouze tvrdí, že nastavovat v dorostenecké kategorii není třeba - jednotný metr by neuškodil). Ano, poslední minuta rozhodl. Jedno (ne)fotbalové kopnutí a my brali tři body, ale i po fotbalové stránce jsme k výhře měli blíž.

V první půli jsme pomalu navyšovali herní tempo a odměnou nám byla krásná branka. Do konce poločasu jsme jen kvůli sobě nepřidali další branku, jelikož jsme v předfinální fázi našich rychlých akcí volili špatné adresáty přihrávek. Zvolit lepší řešení, která se nabízela, šli jsme snad sami třikrát na bránu. Jenže nešli. Proto jsme museli brát jednobrankové vedení. Domácí nás v první půli neohrozili, jen po jednom zaváhání Mitinka to průšvihem smrdělo.
Toužili jsme ve druhém poločase vsítit co nejdříve druhou branku, která by za třemi body asi dala potvrzující štempl. Ten ale nepřicházel. Náznaky šancí byly, i ta šance se objevila. Ale Březinovi potřetí v řadě střelecky přáno nebylo. Domácí byli nebezpečnější oproti prvnímu poločasu. Jednobranková ztráta není velkým mankem a tak se meteorští hnali za vyrovnáním. V celku pochopitelné. Ale z mého pohledu jsme měli situaci pod kontrolou. Než přišla osudná/osudová již třetí minuta nastavení. Sloupík mohl poslat míč do křídla, kamkoliv dopředu, po vzoru nejmenovaných trenérů do švestek a sudí by velkou fotbalovou válku závěrečným hvizdem ukončil a my mohli slavit. Jenže my se v tréninku ani v zápasech neschylujeme k podobným neuváženým odkoptům a proto jsme tentokrát dojeli na naši fotbalovost. Dominik si míč mezi třemi hráči zpracovával, na chvíli zaváhal, míč se mu zasekl pod nohou a byl o něj okraden. Blezkový nálet na naši branku byl potrestán - 1:1. Konec. Slzy. Penalty. Naštěstí vítězné, proto nebyl důvod panikařit. Dva body jsou pořád více než jeden a stačily nám na uchování neporazitelnosti a k návratu na čelo tabulky.
Závěr utkání byl pro nás velikou zkušeností, za kterou můžeme být i rádi. Viděl Dominik soupeře kolem sebe, oznámil mu někdo, že má troje záda, řekl si někde vpředu o míč, věděl o možnosti míč jen odpálit??? Okoučovali si tuto situaci hráči na hřišti dobře? Každý v sobě hledejme odpovědi. Možná příště už budeme všichni vědět, jak si v těchto situacích za takového stavu v takovém hracím čase podařit. A sakra dobře, že se nám to stalo v osmém kole a ne v posledním třeba rozhodujícím. Prožili jsme hodně podstatnou skutečnost, která se stává pro nás nesmírně cennou zkušeností. Buďme ve finále za ní rádi.
Za týden vyzveme námi neoblíbené Ústí, proti kterému se nám dlouhodobě nedaří. Pojďme tuto sérii konečně zlomit a pojďme za vítězstvím, které nás herně i výsledkově potěší a na duši zahřeje. Očekávám stejně fajn kulisu jako na Meteoru a v domácím zápase s Táborskem.
Výjimečně si neodpustím pár slov k rozhodčím. Jedná se u mě o problematiku s udáváním karet. Kromě snad jednoho utkání se v každém odehrává spousty soubojů, kdy jdou hráči skluzem podrážkou do stojné nohy, kdy unikajícího útočníka na osamoceného brankáře zezadu stoper sestřelí, kdy v hlavičkovém souboji končí v obličeji lokty soupeře. A rozhodčí jen přihlížejí a opakovaně hráčům vyhrožují, že příště to bude už s kartou. Přitom karta ani příště nevytažena. A následně je odměněn hráč žlutým kartónkem za nijaké zatažení, za vytažený dres z trenek, či za nedodržení vzdálenosti od míče při standardních situací. To rozhodčí neznají pravidla, neumí či bojí se rozhodovat, nebo si jen jdou utkání odstát? Když se jich ptám, říkají, že v dorostu není třeba dávat karty, že prý nejsme v chlapech. Mě to přijde jako naprosto stupidní odůvodnění. Tímto rozhodčí hráčům nepomáhají, nýbrž ubližují. Pokud budu na hřišti zákeřný či „žlutě” faulovat bez udělení karty, zvyknu si na to. A právě v chlapech pak čumím jako puk, když vidím kartu. V tu chvíli neznám pocit, jaké to je hrát na stoperu od páté minuty již s kartou a vědomím, že další znamená konec. Naopak nyní hráči v dorostenecké kategorii vědí, že mohou unikajícího hráče sestřelit a projde to. A TO MĚ SE HRUBĚ NELÍBÍ!!! V tomto utkání mohli být dva hráči Meteoru klidně vyloučení a oni odešli z utkání bez karet a s pocitem, že vše vlastně bylo v pořádku. Jenže ono nebylo.
Kolegové, trenéři, rodiče, kdokoliv - apulejme na své hráče ohledně fair-play a nebuďme sami svými pokyny zákeřní. Učme naše hráče hrát čistě a bez faulů. Ono se totiž nic neděje a vše prochází bez povšimnutí, dokud pro vaše dítě nejede přímo na stadion záchranka či nechodí po onom zápase váš kluk o berlích. Škoda že se k tomuto názoru rozhodčí nedostanou. Třeba by jim to přineslo více odhodlání a zbavilo jejich alibismu. Když jsem tento svůj pohled na věc během zápasu tlumočil prvnímu asistentovi hlavního panu Bočkovi, plně se mnou souhlasil. Škoda že hlavní Štefan jen němě přihlížel brutálním zákrokům (soupeřovým i našim!).

Meteor - Motorlet 1:1 (0:1) p.k. 5:6
Sestava: Mitinko - J. Rada, Horák, Moser (70. Mencl), Bedrna - Sedláček (78. Kordač) - Plechatý, Sloup - Fiedler, Březina (80. Král), Rambousek (56. Kněžínek).
Branka: 19. Plechatý
penalty proměnili všichni: Bedrna, Fiedler, Kordač, Plechatý, Horák, Kněžínek

Statistiky zápasu Meteor Praha - Motorlet Praha
- střely na branku: 8:6
- střely mimo branku: 4:3
- brankové příležitosti: 1:2
- rohové kopy: 5:2
- standardní situace: 3:8

Jaroslav Machač