V devátém kole jsme se sami posunuli z první příčky na tu druhou. O výhru jsme se připravili sami v posledních minutách hry. S úctou k Ústí, ze hry jsme jej do šance nepouštěli. Nejvíce šancí měli hosté ze standardních situací (přímé kopy v okolí vápna a rohy), kdy všechny zahrával jeden jediný hráč velice precizní levou nohou. Zřejmě nám to tolik nevadilo, když jsme nesmyslně faulovali v blízkosti velkého vápna či lehkomyslně odvraceli málo nebezpečné soupeřovy ataky na rohový kop. My jsme naopak chtěli soupeře přehrát a málem se to v první půli povedlo dotáhnout až do sladkého konce, ale koncovka opět selhala. V desáté minutě soupeř na třikrát vykopával míč z brány. Více po gólu už šance volat nemohla. Předcházela výborně sehraná akce, ale pro nás jsou fotbalové branky stále malé. V první půli jsme pak několikrát ohrožovali branku, ale nejlepšího hráče hostí, kterým byl v našich očích brankář, jsem nepřekonali ani jednou. Ve druhém poločase jsme ke gólu měli také kolikrát blízko, ale dlouho jsme se prosadit nemohli. Nemůžeme upřít snahu, ale na gól jsme se neskutečně nadřeli. Dočkali jsme se sedm minut před koncem, kdy Plechatý prošel od půlicí čáry snad přes pět protihráčů, obešel i brankáře a poslal míč do odkryté brány. Naprostá paráda, neskutečně krásná branka a ukázka individuální techniky a správného sebevědomí hráče. Měli jsme neskutečnou radost. Hráči Dominika ve vteřině zalehli, tribuna jásala, střídačka propukla v jeden gejzír radosti. Co ovšem následovalo?

Určitě si každý oddechl a věřil už ve tři body a uhájení prvního místo. Jenže ejhle, zmýlená neplatí. Jak sami hráči po zápase prozradili, někteří už to brali jako jasnou výhru, jiní zase na sebe práskli, že se cítí pod tlakem, pokud vedou pouze o branku, tudíž se bojí vlastního selhání. A my jsme stejně jako před týdnem na Meteoru, kde jsme výhrou pohrdnuli ve třetí nastavené minutě, nedisciplinovaně poslali výhru do světa komínem. Místo hry co nejdéle od naší brány, stále s atakem a tlakem na soupeřovu bránu a obranu, jsme si s míčem hráli, přihrávali dozadu, kolikrát i na brankáře, kličkovali před svým vápnem, až jsme dvakrát zakiksovali a nechali soupeře v posledních dvou minutách skóre zápasu otočit. Ústí létalo po hřišti jako po vyhraném finále Ligy mistrů, nám zbyly oči opravdu jen pro pláč.
Tři body jsme sami odmítli a vyžrali si krutost fotbalu dosyta. Jsme sice stále v mladším dorostu, kdy nám jde o výchovu jedince, ve kterém chceme rozvíjet fotbalovou individualitu a herní kvalitu, ale takové chyby se již u nás opakovat nesmějí. Hráči si musí uvědomit svoji zodpovědnost za svůj výkon a tým a vědět, jak moc si hrát s míčem v určitých prostorech, obzvlášť těch blíž naší bráně. Za předvedené chyby se po pokutách vyhazuje z týmu. No nás se pochopitelně netýká. Ale budu moc rád, pokud se těmito chybami budeme učit a příště je již opakovat nebudeme. Rád se o tom v Písku přesvědčím.

Motorlet - Ústí nad Labem 1:2 (0:0)
Branka: 73. Plechatý.
Sestava: Novosad - Fiedler, Kordač, Plechatý, Moser - Sedláček - Mencl (41. Cabrnoch), Sloup - Kněžínek (59. Filip), Březina (69. Fehrens), Bedrna.

Statistiky zápasu Motorlet Praha - Ústí nad Labem
- střely na branku: 10:3
- střely mimo branku: 7:3
- brankové příležitosti: 3:3
- rohové kopy: 6:8
- standardní situace: 3:8

Jaroslav Machač